Básničky

motto:

Ti, co křídla mají
a do výšin létají,
Ti, s nimiž letět nemohu,
neboť sám už letím,
po nich nejvíc toužím.


V tvém zajetí

Tvůj modrý pohled je mé prokletí
jsem touhou spoután v bludném zajetí.
Jsi temné noci polární záře,
já soužím se v potu svého páře.
Jsi ta nejdražší smyslná vůně,
ta z níž mé srdce tuze stůně.
Jsi sladké pokušení a já diabetik,
hltám tvé tělo a nedbám etik.
Jsi života mého nový květ,
láskou svou bych tě hned sněd.
Jsi chvění a já ve větru osika,
z mého kmene ven míza proniká.
Jsi racek co na řece loví,
pták, co na volání neodpoví.
Jsi voda a já se v tvém proudu topím,
když bez tebe jsem, hrozně trpím.
Jsi hlubina, do níž mé mrtvé tělo klesá,
když slyším tvůj hlas mé srdce opět plesá.
Jsi dokonalost sama a já tvůj tajný ctitel
modrého z nebe přinesu ti plný pytel.
Jsi jabloň, co v létě vydá plody
a já z veršů k tobě stavím schody.
Jsi nejjasnější hvězda na nočním nebi
chtěl bych tě líbat teď a tady.
Máš mé srdce, jsi pro mne vším
jsi živá energie do mých žil.
Ani nevíš jak jsem rád, že tě mám
a nejsem už na tomhle světě sám.
Díky, že jsi...

Odchází...

Co se s tebou stalo,
pořád dokola se ptám.
Zbylo nám jen citu málo
já cítím se zas skoro sám.

Přepadá mne děsivý strach,
ztrácím většinu svých slov,
budoucnost věštil zlý rarach,
je ta tam láska beze slov.

Sbírka citů

Do sbírky citů, od tebe chtěl bych moc,
nekonečně krásný jak letní den,
chladný jak srpnová noc
a aspoň jeden....cit.

Do sbírky citů, od tebe chtěl bych moc,
polibků na tisíce, 
tak nepřestávej nemám dost
chci ještě více.
Tak kde jsi?

Sen

Jsi můj hřích a já hudba v něm,
myslím na tebe dnes celý den.
Má touha můj cit chce ven a rve se
já v lásce ztracen jak v temném lese,
po kráse tvé nedotčené křičí chtíč
láskou srdce plné jak nafukovací míč.
Ač sobě blízko jsme, stále jsme vzdáleni
strach z prvního dotyku stále je před námi.
Nevím, čeho přesně se bojím,
vše smysl má v důvodu dvojím.
Bojím se, že nebude pak už cesty ven,
já usnu v tvém náručí v nekonečný sen.
sen o nekonečném milování
sen o lásce, jenž nás chrání
Sen, jež však krutě krátký je...

Bojím se

Bojím se sebe
a bojím se tebe,
teď už není cesty zpátky,
strkám hlavu do oprátky, bojím se citu
bojím tuze moc,
přežiju-li dnešní noc.

Krutá lásky bolest

Až ledovce i hory strachu roztají
květy rozzáří louky a pláně
vášní se těla splétají
a v drápech odnáší je káně.

Láska je rázem do tmy smetená,
neboj, srdce tvé snadno zapomene,
žárem naše těla spojená,
změní se v krev zalitou do kamene.

Ovocný strom plný květů
bude tichým svědkem
prvních dotyků našich rtů,
jež otřásly naším světem.

Miluj mne i jeho

S prvním pohledem na tvou tvář
začal jsem psát svůj nový snář.
Rozklepán pln euforie
modrý inkoust papír vpije,
modrá slova o skrytém citu
o slovech plných strachu
z lásky a z hrozící utopie,
o tom jak bez tebe se mi žije.
Skrytě šeptám svá skrytá přání
miluj mne i jeho bez přestání.

Zas vysoko nad zem stoupá mysl 
chtěl bych se dotknout nebe
a pochopit onoho setkání smysl
proč nechci víc než tebe.

Chtěl bych být vzduchem
a společně s tebou dýchat
zvířeným života prachem
tvé tělo stále svým objímat.

Cestu tvou ti za pár dní zkřížím,
ve vzdušném touhy víru,
k tvým rtům se zlehka plížím
zanecháváš v mém srdci díru,
jež není už jen iluzí a snem,
ale bude se mnou každý příští den,
den bez tebe a bez dotyku,
zavíráš za mnou srdce svého kliku...

Polední snění

Dal jsem si k obědu sladký knedlíky,
myslel jsem na tebe a toužil po citu,
co měl být sladký jako ty knedlíky,
ale ty nebyly tak sladký ani trochu.

Najedl jsem se a jsem syt,
ale pořád chybí mi ten cit,
po němž jsem stále hladový
jako když viděl jsem Tě poprvý.

Okouzlen

Při prvním pohledu uvržen do beznaděje
při prvním pohledu uvržen do temné věže.
Na kamenné podlaze smutně sedím sám,
pohledem upřený na obraz vsazený v rám.
Po tvém obraze mé oči klouzajíc, neschopen slova, jen rty jméno tvé šeptají, Tvou smyslnou krásou okouzlen
snažím se dostat z temnot ven.
V srdci svém jsem zabloudil,
příliš silně o tobě jsem snil.
Dal bych svůj život za ten tvůj,
tak neodcházej pryč a při mne stůj,
dám Ti vše, co na světě mám,
bych nebyl poslední kdo je sám,
dal bych vše za to, abych s tebou byl,
však pomalu dochází mi sil.
Tvůj obraz dál jak svatý uctívám,
a na chvíli, kdy tě spatřím, čekám dál.

TŘI

Tři ohně, jež touhou hoří,
plameny k nebi vztyčené,
vzrušené do ticha se noří,
bez budoucnosti vyřčené.

Hoří chtíč a pokušení,
chuť sladkých polibků zalíbení.
Hoří vše, co touhou živo jest,
rozpálen mačkám tvou ruku v pěst.

Plamen sílí, zdá se že není úniku,
Představa neznáma je však děsí,
přepadl je strach ze zániku,
a proto dál sami tiše hoří
tři ohně, které nikdo neuhasí....


Ukřižován

Kapky deště smáčejí naše vlasy,
třesu se chladem a pevně tě obejmu,
svou hlavu pokládám na tvé rameno,
jemně přitisknu své rty na tvůj krk,
polibky zahrnu deštěm svěcenou kůži.

Chvěji se chladem, chvěji se vzrušením,
chvěji se strachem, chvěji se tušením,
porušil jsem krutý zákon lásky,
přes zákaz citu zamilován bez nadsázky,
zamilován v beznaději
strachem ze smrti se skrytě chvěji.
Jeden pohled do tvých očí
srdce do hrdla mi rázem skočí,
Druhý pohled do tvých očí,
v okovech mne před soud vláčí.
Na kříž připoután, bez milosti i slitování,
se vzpomínkou na zakázané milování,
pomalu umírám u tvých nohou,
tvé slzy na mé zkřehlé tělo kanou.
V tvém obětí leží bezvládné tělo, 
jak moc žít by se nám nyní chtělo,
prosím, neplač pro mne, lásko má 
zasypán květy, má duše odlétá....

Pokušení noci

Koušu se do svých rtů,
své ruce k posteli připoutám,
Má nejtajnější láska je tu,
Jak pokušení jen odolám?

Další záblesk světla v žáru slunce

Na hladině oceánu se blýskají paprsky vycházejícího slunce. 
Drobné vlnky klidné hladiny se hroutí závanem vánku. 
Rudé světlo zabarvuje hladinu. 
Krev mého srdce se rozlévá do všech zálivů. 
Nad hladinou se vznáší ptáci. 
Křik racků proráží krev na hladině. 
Začíná se smrákávat a bouřit. 
Soumrak nad mořem krade ptákům křídla. 
Padají k hladině a topí se v krvi svých srdcí. 
Život končí, začíná láska. 


Prosba o tebe.

Pojď ke mně blíž. 
Blíž, 
ještě kousek. 
Poddej se touze, která nás spojuje, 
poddej se lásce, kterou v srdcích nosíme, 
nechť naše těla splynou 
a v myslích duše se najdou. 


Zapomnění

dva životy, dva světy, 
dvě srdce, dvě lásky, 
k sobě navěky patří, 
přesto jen přiblížit 
k sobě se bojí. 
Strach z pádu spojit se v celek brání. 
a lásku vrhá v zapomnění. 


Touha

Jen kdybych věděl k čemu touha je, 
Co je touha? 
Když pták chce křídla, květina vodu, srdce lásku? 
Jak umírá se žízní, 
jak bolestí, 
a jak láskou? 
K čemu touha je? 
Tichý hlas mi odpoví. 
…abychom snili a milovali… 


DVA

dva ohně, které hoří stejně, ale spolu hořet nedokážou, 
chtěly by, ale nemohou. 
Začíná pršet. 
Déšť času hasí jejich plameny a vrhá je v zapomnění. 
Chladí ten žár v jejich srdcích, co hoří touhou po splynutí. 
Néé, prosím. 
Aspoň pohled, ještě chvilku, prosím o dotek. 
Světlo ohňů se odráží na povrchu kapek deště a ty pomalu splývají v obrovské zrcadlo. 
Vidím. 
Vidím Tě. 
Pojď ke mně, prosím. 
Rudé Slunce nám vychází a třpytí se ve vlnkách kaluží. Vítr nám dává křídla a my se můžeme vznést. 
Poletíme k ostatním. 
Skrze mraky, skrze bouře, aby poté na slunci naše křídla shořela a my se roztříštili na útesech. 
Poletíš se mnou? 


DOTEK

jak mráček dotýká se nebe,
tak já jsem uctil včera tebe.
Pohled očí, dotek rukou,
já rozplýval se něhou,
co mezi námi proletěla
a mně tím šťastným udělala.
Malé množství lásky,
já hrál si s tvými vlásky,
abych city vyjádřil
a tím sobě ublížil.
Jak nyní bez tebe žít mám
když cítím se tak sám.
Snad mi tohle básnění
mé prázdné city naplní.


VEDRO

Paprsky slunce kůži mou pálí,
vlasy se žárem zvlnily,
mé ruce oči mi chrání,
lásky mé dávno už shořely.

Dech těžkne,
žízeň mě souží,
srdce mi teskne,
smutek se množí...


VĚŘÍM NA POTŘETÍ

Věřím v lásku,
věřím v štěstí,
věřím v tebe
na potřetí.

Pro nás lásku,
pro nás štěstí,
pro mě tebe,
víru v bytí.

Dám Ti lásku,
dám ti štěstí,
dám Ti sebe,
na do žití.

dej mi lásku,
dej mi štěstí,
dej mi sebe,
tuze prosím.


ZLOST

Co si myslíš?
Co je v tvé hlavě?
Je tam láska, závist, nenávist?
Chceš mě, nebo jeho?
Tak už xakru něco řekni.
Proč mlčíš?
Chci to slyšet.
Řekni mi pravdu do očí.
Čekám...


b A R V y

Černou z noci pro tvé oči,
žlutou z květů pro tvou něhu
modrá z nebe nás promočí
rudou z růží nad obočí.
Bílou z mraků všechno smyjem
radujme se jen ať žijem.


FORT OF LOVE

what should I do,
when I am thinking of you?
what should I say,
when I pray,
to get your heart
from the fort of dark?


TOUCH OF GIN

Your nice touch
means to me so much,
that I can´t imagine,
it's nicer than gin.
Let's spend our life
without lie,
just in neverending love.


Sám

sám ve svém světě duši skrývám,
přírodou sem tam si chodím,
pro sebe žiji, pro sebe zpívám,
po splynutí tiše jen toužím.

Ukrutná bolest srdce mi svírá,
kéž by to byl jen sen.
Naděje má pomalu zmírá
každou minutou po celý den.

Jsem vržen do světa,
kde není slitování,
kde sobectví a odplata,
rozkvětu vší silou brání.

Platím krutou daň,
co pocit štěstí krade mi.
co vysává mě jak saň.
svými sobeckými hlavami.

V samotě své bloudím,
přátele své volám,
do chladné tmy hledím;
Kde jste, kde vás mám?


Bez cesty

Když touha neví kudy kam,
kdo poradí jí jak snít dál?
Kdo rozlouskne tu otázku, 
co tu visí na vlásku.
Na vlásku z náhlých rozhodnutí,
zpletených jak věnce z proutí.
Rizik je zde přes příliš.
Strach můj prosím teď vyslyš.
Stačí pouze malý krok
a z lásky mé je hned sok.
Ach, jak mám se rozhodnout
když nemohu rty ani hnout.
Bez cesty a bez možností,
stojím náhle před propastí.
Kam schovám já se před tebou?
Nevím jak dál s touhle hrou.
Jsem hřích a tys mým odpuštěním,
jsem touha a ty jejím ukojením.
Jakou cestou mám dnes jít,
chci-li z tůně tvé dnes pít?
Nedočkavě čekám na zprávu tvou,
čekám až budu moci tvé tělo obejmout.
Napiš mi své rozhřešení
jiné cesty teď už není,
pod nohama mizí zem,
kam schováme se před vším zlem?
Chci tvých rtů se zlehka dotknout,
a přitom touze nepodlehnout,
chci v jedno s tebou splynout
a hned zase sám si plynout,
a to k bráně "Rozhodnutí",
od které zpět cesty není.
Dál už na nic nečekej
s rozhodnutím pospíchej,
jinak čas nám plány zkříží
tak si pospěš, smrt se blíží...


Motýlku

Krása tvá mě opíjí
v nápoj lásky motýlí.
Tvůj krásný pohled motýlí
mé city ihned rozptýlí.

Sosáčky naše po nektaru prahnou
jen tak tak se sebe občas dotknou.
Ach jak já víc bych chtěl,
kdybych jen trochu směl.

Neboj se a pojď blíž,
tím nic přece nezkazíš.
Dostaneme to co chcem
honem sem s tím honem sem.

Motýlku můj rozněžnělý
oddej se mi prosím celý
tvá křídla pylem popráším
pylem noci nejtišším.

Na tvá křídla tma už sedá
jasná hvězda rozechvělá
naše oči otevírá
duše má do tvé padá.

Usínám v tvém obětí
křídla má mi uletí,
padám k zemi podemnou
slzy mé ven jdou a jdou.

V oparu tě ztrácím
slzy v očích mám,
neúprosně brečím,
srdce své ti dám.

Tady je.....


Vyvrcholení

7 dní a 7 nocí,
touha naše bude hořet
skrze naše těla spící
v nebi, tam nahoře.

O čarodějném Sabatu
ve víru vzletné lásky,
splyneme přímo v sobotu,
z příčin směšné sázky..

V prostřed zasněžené paseky
sníh pod našimi těly taje,
voda stéká se do rudé řeky,
co rozlévá se do širého kraje.

Naše hříchy temně skrývá,
krev ze srdcí rozpukaných,
temné noci rychle ubývá
z našich vlasů rozcuchaných.

Slunce rozzáří naše vlasy,
kůže zesvětlá z lásky,
světlo ukáže nám nové časy
z právě vzniklé oprátky...

Otroky času se stáváme,
s rytmickou smyslností
rty své přitiskáváme
a čas nás ihned pohltí...


Vina

chtěl jsem možná přespříliš,
obhajobu mou teď vyslyš.
Prosím o tvé odpuštění,
bez kterého štěstí není.
Ach jak rád bych všechno napravil.
A neomalenost svou tím omluvil,
z očí svých si slzy utřel
a novou víru v tobě uzřel.
Víru v dobré myšlenky
dnešní ranní jitřenky,
která novou dobu otevírá
dobu přátelství, co neumírá....


Pokochej se.

Krásní kluci,
Jó, ty jsou všude, kam jen dohlédneš.
Tak otevři a podívej se.
Příroda ti je z lásky posílá,
tak nevěš hlavu do klína
a pokochej se.
Jsou výtvorem přírody a ty si je prohlédni,
dokud štěstí se k tobě naklání.
Jsou estetickým darem, kterého se nesmíš dotknout
a touze své zabraň nepodlehnout. 
Jinak by ses tuze trápil,
a ve svém smutku se utopil.
Tak neváhej a pokochej se znovu,
než utečou ti z dohledu...


Dotek

Tvůj jemný dotek pro mne tolik znamená.
Je pro mne více než vůle má zlomená.
Sedíme na lavičce vedle sebe,
odvrácená strana studí mne a zebe,
ale ta druhá, k tobě přilehlá,
štěstím a láskou je prohřátá.
Och, jak rád bych byl s tebou stále,
a teplo tvé přijímal směle dále
dnem i nocí, od úsvitu do setmění
zatímco svět kolem nás pomalu se mění...


Déšť

Slzavé odpoledne skrápí naše vlasy,
lesknou se mokré podzimní krásy....
Prší již od časného rána
Na stromě za okny sedí černá vrána.
skrz okna mi poselství posílá,
poselství o lásce, co doznívá....:-(


Podzim

V prostřed širých polí,
padají kapky deště,
nad krajinou mrholí,
tak neodcházej ještě.

Šaty naskrz promočené,
vlasy mokré bez účesu,
křehké ruce roztřesené,
tmavé oči plné děsu.

Smrt a zima z mraků koukne,
krajiny života dech doznívá
vítr občas kolem foukne
poslední ptáček dozpívá.

Krajino zbarvená do žluta,
nevzdávej se své naděje,
až přejde krutá zima
jaro zase tě zahřeje.


Splynutí v polibku

Po tvých rtech svými lehce přejedu.

Něžně tě políbím.

Své oči zavíráš a v mžiku se rozplýváš.
Mé tělo vzrušením se chvěje.
Mocný čas nám právě přeje,
tenhle okamžik věčností se stává.
Tvá ústa jsou nekonečně sladká.
Ten polibek nás navždy spojí,
ve svazek, co nikdo nerozpojí.
A tak..
...pomalu spolu splýváme...

...milujeme se...

...dvě těla, jedna mysl....


ORGASMUM

..tma a ticho
..dvě těla spojená v jedno
..horké vzdychání tmy
..to milujem se my
..hluboko v tvém těle
..had probouzí se směle
..po páteři energie stoupá
..orgasmus tvým tělem houpá
..naši mysl zastíní
..láskyplné vzrušení
..nenávratně splýváme v jedno
..srdcervoucí extatické temno..
aach...



Stesk

Sedím doma stále sám
a přemýšlím, jak rád tě mám.
Tvá slova v uších mých jak zvony zní,
Srdce své já v nich slyším bít.
Kolem mne stěny, ten stejný byt,
ach, jak moc já toužím tvé rty políbit...


ŽAL 

Stýská se mi, stýská,
žalem srdce mi puká,
se vzpomínkami na tebe zmírám,
zbyl mi jen obraz vsazený v rám.

Ráno v poledne i večer,
být s tebou bych chtěl,
radostí bych snad brečel,
když bych tě tu měl.

Den co den je se mnou můj stesk
den co den si stírám slziček lesk.
Každá má buňka snažně tě prosí,
vrať se mi lásko má, smrt mi tu hrozí.

Život můj smysl ztratil.
Takhle se nedá žít.
Života dech se zmírnil.
Slyšíš?! Nemohu bez tebe být.


Potkávám

V mé mysli tě potkávám,
každou chvilku po celý den,
každý den s tebou vstávám
pak pláču, neb byl to jen sen.

V každém, koho potkám, tě hledám
Pak smutný jsem, vždy se mýlím
dál chodím širým světem sám
Světem to černým a bílým.


Na shledanou

Píšeš mi na brzké shledání,
posíláš sladké pozdravy,
s trpkostí snáším to zklamání
z nenaplněné představy.

Ptám se teď a tebe
kdy uvidím já znovu
nad tebou modré nebe,
a význam dáme slovu
.... na shledanou


Poznání

Poznal jsem tebe
a s tebou nebe.
Poznal jsem ráj, voňavý máj,
květů háj, koňů stáj.
Poznal jsem tebe 
a s tebou sebe.
Poznal jsem lásku, ten zvláštní cit.
Dovolil jsi mi tvé krásné rty políbit.
Poznal jsem vůni tvé kůže,
z té jámy ven nikdo mi nepomůže.
Poznal jsem touhy ukojení,
a s tím tvého těla chvění.
Poznal jsem cit, nad který není,
poznal jsem lásky naší  naplnění.


JAK ...

Jak popsat to, co v sobě cítím,
jak vyjádřit ten zvláštní stav,
jak říci Ti, že na křídlech lásky letím
naplněn a přesto ne zcela zdráv.

Nakažen jsem tou krásnou nemocí,
srdce nemocné je množstvím emocí,
které mne nutí stále na tě myslet,
vzpomínat na tvé oči, na tvůj pohled.

Vzpomínám na tvé jemné pohlazení,
vzrušujícího jak ledu zamrazení.
vzpomínám na tvé ruce na mém těle,
vzpomínám, jak líbal jsi mne směle.

Vzpomínkami jsem teď zcela syt,
bojím se však, co bude dál.
Bojím se zda-li nebudu zas bit
výčitkami a pocitem, že jsem sám.


Prázdnota

Prázdnota, co cítím kolem sebe,
ta tuze bolí mne a zebe.
Uvnitř mne zbyl jen prázdný cit,
ke světu, od něhož jsem bit.

Nevím, kde ztracené své štěstí hledat,
Nevím, kde mám se před zlem schovat.
Nedokážu bojovat s tou prázdnotou
všudypřítomnou světa nahotou.

Ve světě mém zbyl jen holý smutek,
jak rád bych z toho světa utek,

... do pr**le depka hnusná...
už mám po krk toho dusna. Chci pryyyyč!!!!!!!!


Ano TY 

Již rok tě ve vzpomínkách světem nosím
Když smutno je mi, rád se s nimi mazlím.
Představy mé nejbujnější fantazie,
zvýší tep a srdce rázem rychle bije.
Nad úsměvem tvým ve snu se rozplývám,
pohledem tvým často se dojímám.
Chtěl bych být někým, koho máš rád,
chtěl bych to moc a nevím, co na oplátku ti dát,
Chtěl bych tě milovat s tebou se bát,
s tebou se radovat s tebou se smát.
Však nevím, mám-li právo to po tobě chtít,
či jen dál o tvém polibku skrytě si snít.


Milost!

čekání na onen soudný den,
kdy bude můj hřích rozhřešen,
čekání na ten soud,
kdy shořím jak svíčky troud.

To čekání je trestem mým,
nad hříchem to tuze zlým.
Čekat ještě musím dlouho,
na odpuštění pána mého.

Jen on je mým rozhřešením
hříchů mých to rozuzlením.
Ale já nemohu již déle čekat
snášet tu potupu a marně plakat,
nad tím, co již nevrátím,
nad hříchem to minulým.

Smiluj se nade mnou, prosím!
Dnem za dnem stále více trpím.
Takhle se již nedá žít,
nemám sil tu dále být.


Tvá vůně

Tvá vůně mne uvádí do euforie,
když přivoním k tobě,
je to jako bych přivoněl ke květině.
Když pohlédnu do tvých očí,
srdce do hrdla mi rázem skočí.
Tvých rtů se snažím zlehka dotknout
a přitom touze nepodlehnout.
Ten polibek mi za ten risk stojí,
však ani ten mé rány nezahojí.
Naopak další a další vznikají,
nebezpečné city do srdce vnikají.
Když přivoním do tvých jemných vlasů
chtěl bych být rázem pánem času,
nemohu se nasytit tvé vůně,
a srdce mé skrytým citem stůně.
Poznal jsem čistou krásu
a s ní našel jsem svou spásu.
Poznal tvou vůni
a se vzpomíkou na ni nyní stůni.


...k smrti...

zulíbám tě k smrti
a v obětí tě rozmačkám
dřív než zulíbáš mě ty
já přiložím své rty
na tvé..
a ... nic, neb pomalu podléhám
smrti...

...chtěl jsem být první
ale poraženými jsme oba
jsme mrtví
a před námi je nekonečná doba
společného bytí
v níž podlehneme
lásce...


Koloušek z vlaku - efebofilní touha

Mladíček nesmělý,
naproti sedí
kdypak se osmělí,
to nikdo neví.

Stydí se velice
a hlavu schovává:
Proč je má palice,
tak strašně veliká?

Nestyď se chlapče,
nemáš se čeho bát,
cesta nám spolu uteče,
už teď mám tě rád.

Tvé jemné vlasy pohladím,
lásku dvou kluků ochutnáš,
šaty z těla odhodím
pod mými pažemi hlavu schováš:o)

Lehce k tvým vlasům přivoním
a svými polibky tělo tvé zahrnu,
a než tě v mysli vyhoním
utečeš mi z dohledu...

Pak smutný budu,
už teď skoro brečím.
Dnes včer asi neusnu
a v slzách se utopím...


Noc blíží se k ránu

Noc končí k ránu snem jedovatým,
co k Tobě cítil jsem
sám sobě smutkem platím.
Na temné obloze 
šedivé mraky pění,
sny za to nemohou
mají sudbu ubohou 
a nic víc samy nezmůžou.
To osud jen stezky mění 
…stezky k zapomnění...


Recycled desire
Tajnou láskou se soužíš,
z očích tvých neviditelné slzy kanou,
světem polosám se ploužíš, 
když procházíš ulicí rozkopanou.

S pohledem do bouřkových mraků
ve vyprahlých rtech
namísto sladkých polibků
vyhasíná tvůj dech.


KRUTOST
Z očích mých ven slané slzy kanou, jedna za druhou,
plné bolesti zkalí vodu důvěřivě jasnou.
Tvrdé rány dopadly na mou hlavu,
a já ztratil pohled světa krásu.
Krutá slova, kruté činy,
falešné důkazy mé viny,
nemám zbraní proti bezvýznamným slovům
se slzou v tváři podven utekl jsem domů.
Křivda na mé duši své místo si našla
je krutá a bolí silou ohně pekla.
Ač prosím všemohoucí sílu o pomoc,
v rukou mi zbyla jen absolutní bezmoc...


Robin

Během chvíle,
jsi daleko a já jsem blízko,
jsi vysoko a já jsem nízko.
Během okamžiku
jsi svlečený a nahý, oči toužící 
jsi mračící a plachý, prsty kroužící 
a jsi pořád ... plný otazníků…


Narkomani existence

Zlehka položím prsty na tvé rty
...ššššš nic neříkej...
slyšíš to chvění?
Vidíš tu vůni?
Cítíš to světlo?
Neviditelná síla,
každou tvou buňku naplní až po okraj
a ty nemáš, co bys řekl,
přítomnost je v tobě stejně jak i ve mně,
jsme tu spolu v jednu chvíli, která je a hned zas není,
je tu nová ještě hezčí a už není, je tu další.
Nadechneš se, abys to cítil zas,
aby uvízl na tvých rtech
odlesk bytí jak slunce jas,
a tys cítils přítomnosti dech.


Zveřejněno: 30. 08. 2006 (přečteno 7140) - Počet komentářů: 26453 - Přidat komentář - Poslat - Vytisknout
© Alca 2003-2008, používám phpRS